Menu/Paparazzi: 1/Profil

(Je mi jedno, jak moc je tato písnička popová, rocková, rapová. Vkládám jí sem proto,
protože přesně vypovídá o mně a nejmenovanném člověku, o mojí situaci.)

Poslední článek, aneb...mizím.

8. ledna 2012 v 21:37 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Je mi líto, že jsem odešla bez jakkéhokoli varování, ale tento blog je minulostí. Nikdy ho nezruším, je v něm mnoho mých naivných, dětinských, směšných názorů, ale to...protože jsem byla ještě dítě. Tento blog zaznamenal můj přechod do fáze, kdy jsem zmatená a vůbec nic nevím.
A tím splnil své poslání.
Ale já nemizím úplně, pouze jsem vzala sakypaky a se svými depresivnými výlevy jsem se odstěhovala na jiné místo.

Do mého světa.


Vše bude pokračovat v tom světě, do kterého jsem vám nyní otevřela vrata.
Affs/SB, stačí napsat do komentářů a budeme pokračovat tam. ;o)
A nyní tento svět zůstává opuštěný, prázdný...bez života.
 

Řetězák

1. ledna 2012 v 16:21 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Sice řetězáky moc nemusím, ale díky tomuhle o mně můžete něco zjistit...

První věc, kterou udělám když vstanu, je...
začnu nadávat, další den je přede mnou.

Má představa perfektního rande je...
někde daleko od lidí, třeba v přírodě, ale to je mi jedno...hlavně, aby s NÍM.
Kdybych měla schůzku s fanouškem...
tak bych se vzbudila, protože já nemám fanoušky.
Kdyby mi fanoušek nabízel polibek, tak bych…
odmítla.

Nový rok...ano, čeká nás nový rok

31. prosince 2011 v 16:06 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Pamatuji si, jak jsem na tento blog radostně psala přání do nového roku, kdy to jen šlo. Tento rok pro mě znamenal hodně. Dal mi toho hodně, ale bohužel si toho na oplátku vzal víc. Přestoupila jsem ze základky na gymnázium. Ano, i přes svůj podprůměrný intelekt (ne, nepodceňuji se, podívejte se někdo na mé známky) jsem se dostala na gymnázium, na který... mě chtěli dostat rodiče. Právě pro to se ode mne rodiče naprosto odloučili. Již k nim nevzhlížím jako k opoře, kterou jsem v dětství potřebovala, ale jako k nepřátelům, kteří se nejvíce dívají na mé známky, vždyť "jejich holčička je ta nejlepší".
 


Bolest vítězství

26. prosince 2011 v 14:06 | Ansa [Elissa]

Poslouchání epické hudby mnou jaksi hne. Berte to jako takzvanou "jednorázovku", která nebude mít pokračování, úvod, prostě nic z toho. Je to jen moje obyčejné zamyšlení nad světem, které jako vždy skončí slovy "kdo ví". Ale každý hold nějak začínal.
(A jaká že písnička? Tato. Ano, mě stačí jedna písnička, abych napsala povídku.)



Sebepoškozování - nejlepší východ při selhání

17. prosince 2011 v 21:10 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Před chvílí jsem četla článek na krásná.cz ohledně sebepoškozování. A právě otázka autorky "Máte s tím zkušenosti?" mě odhodlala napsat tento článek. Ne, nepíšu ho proto, abych slyšela lítost. Píšu ho protože vím, že někteří si tím také prochocházejí. A já o tom mám co napsat. Mám s tím své zkušenosti. Jen doufám, že v mém případě to mám za sebou. U mě to nijak daleko díkybohu nezašlo, ale přes to. Kvůli tomu jsem cítila největší potupu za celý svůj život. Věta "Nedělejte to" je příliš přehlížená... ale příliš pravdivá.

Now, or never.

12. prosince 2011 v 18:30 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
[Ano, nezdá se vám to. Tento článek je úzce spojený s tímto článkem...]

Boj se nikdy nevyvedl. Vždy vyhrál nepřítel, ale nebyl ochoten mě dorazit. Vždy nakonec odešel, beze slov, bez vysmátí, bez rady. Jenže je jisté, že sama porazit velkou armádu nedokážu. Toto známe z historie a tímto se máme řídit. Na čas jsem se stáhla a poprosila o pomoc či radu. S mnoha radami mi meč zaměnili na víru a štít za přátelství. Nechápala jsem jejich činy, ale řídila jsem se jimi. Vyhlásila jsem bitvu podruhé. Znova ten stejný šíp, ta stejná dýka, stejný válečný pokřik a stejné bitevní pole. Jediné, co se změnilo jsem já. Připravená na další bitvu a na dalšího nepřítele...

Změna je život

10. prosince 2011 v 21:38 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Ano, změna je život. A já se rozhodla změnit vzhled a smysl obecně tohoto blogu. Kdysi to bylo místo,
kam jsem zapisovala mé poznatky o Shake it up a hvězdách. Později se z něj stal můj deníček, který stejně nikoho nezajímal. Později jsem začala psát už "zajímavější" poznatky a z původně "všeobecnému blogíčku" se stal Autorský blog. Ale já k němu stále vzhlížela jako k mému deníčku, což byla chyba. Řešení? Vytvořila jsem. Právě teď. Rozhodla jsem se vytvořit nový vzhled, upravit přehledněji Menu a Profil. Nakonec jsem se vrhla na nové psaní článků. Ano, toho všeho jste si mohli všimnout. A teď mé poznatky. Před chvílí uběhl rok a je čas na změnu... Blog zůstává. Ale budu zde psát jinak. Vše bude
jinak.

Oi,oi,oi!

9. prosince 2011 v 17:38 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Rozhodla jsem se na vás vylít mojí radostnou náladu - pesimismu jste si užili už dost. Měli byste za to dostat poděkování - a to nemůže být nic jiného než dokonalý článek mého radostného blábolení přeci! Opravdu jsem nevěděla, jak může být porušování pravidel zábava a sranda.

Pokouším na to vše zapomenout...Ale to jednoduše nejde.

3. prosince 2011 v 11:41 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Mohu se teď vypsat. Mohu bojovat. Papír je můj štít a propiska moje zbraň. A teď se pokusím bojovat. Deprese a strach je můj nepřítel... Slyším dupot koní. Nade mnou proletěl šíp. To znamená jen jediné...ÚTOK!!!
Oháním se mečem a bráním se štítem. Nepřítel padá jeden za druhým. Už se blížím k vůdci. Natáhnu před sebe meč a zamumlám si pro sebe modlidbu. Když znova otevřu oči... Ležím na zemi. Poražená. Vítězství bylo tak blízko... Ale přitom tak daleko.

Yeah...I am not afraid

22. listopadu 2011 v 17:56 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
I'm not afraid (I'm not afraid)
To take a stand (To take a stand)
Everybody (Everybody)
Come take my hand (Come take my hand)
We'll walk this road together, through the storm,
Whatever weather, cold or warm.
Just let you know that, you're not alone.
Holla if you feel that you've been down the same road.


Věž kruhu - První díl

18. října 2011 v 17:30 | Ansa_CeCe |  Věž kruhu
//První díl povídky. Nemá to předem určený příběh a jen tak jsem něco napsala. Podle mně to nevypadá nejhůř,další díl přidám v pátek. Tak přeji pěkné čtení a předem říkám: "Ano,příběh je z části inspirovaný hrou Dragon Age,ale jen z části."//

Nemá smysl začínat od začátku. Nejspíš bude nejlepší a především nejrozumější začít v den,kdy naše hrdinka,Osal dosáhla svých 17 narozenin. Ale ať jsou důvody k oslavě jakkékoli,nikdo ve Věži kruhu si toho ani nevšimne. Snad krom nejúžšího kruhu přátel. Ale na to si člověk časem zvykne. A Osal si zvykla už dávno. Takže i ona samotné brala své narozeniny pouze jako změnu její odpovědi na otázku,kolik jí je let.

,,Vstávej Osal!" Ozve se hlas u její hlavy - vzbudí jí z nočních můr. Byla ráda za ten hlas. Nenáviděla noce tam. Pomalinku otevře oči a nechápavě se rozehlédne. ,,Kolik...je?" Zeptá se a marně se pokouší najít ve svém (skromném) pokoji nějaké hodiny. Jako vždy tam nebyly,takže potřebovala nutně odpověď. Ale nečekala na ní. Odkopla deku (a to doslova) a sedla si unaveně na postel. Na sobě měla oblečení,ve kterém obyčejně chodila v té ledové věži. Minulou noc se nestihla převléct. A až po těchto otázkách jí mág odpověděl. ,,Devět ráno,ty náš ospalče!" Odpoví jí a se smíchem si schodí deku,kterou na něho Osal kopla. ,,Už?!" Zděsí se Osal a zběsile zašmátrala pod polštářem, kde měla mít svůj přívěsek. ,,Neděs mě Angi!" Řekne naštvaným tónem,když pohlédne pod polštář a pohladí svůj přívěsek. Samořejmně si toho ale Angehin, jak se ten mág jmenoval, nemohl všimnou. ,,Neděsím tě." Zasměje se a hodí na svojí společnici polštář. Ta se mu ale s obratností vyhne a ani se neobtěžuje ustlat postel. To tady nedělá nikdo - buď to stráže nevydrží a uklidí je sami, nebo tak zůstanou do večera. Osal vyběhne ze svého pokoje a divoce se rozehlédne. Naprotí ni jde jeden ze strážných, a nevypadá nadšeně z toho, že jde Osal pozdě na hodinu. Dívka se nadechne a pokouší přijít na některou z výmluv...

Kam dál