Menu/Paparazzi: 1/Profil

(Je mi jedno, jak moc je tato písnička popová, rocková, rapová. Vkládám jí sem proto,
protože přesně vypovídá o mně a nejmenovanném člověku, o mojí situaci.)

Prosinec 2011

Nový rok...ano, čeká nás nový rok

31. prosince 2011 v 16:06 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Pamatuji si, jak jsem na tento blog radostně psala přání do nového roku, kdy to jen šlo. Tento rok pro mě znamenal hodně. Dal mi toho hodně, ale bohužel si toho na oplátku vzal víc. Přestoupila jsem ze základky na gymnázium. Ano, i přes svůj podprůměrný intelekt (ne, nepodceňuji se, podívejte se někdo na mé známky) jsem se dostala na gymnázium, na který... mě chtěli dostat rodiče. Právě pro to se ode mne rodiče naprosto odloučili. Již k nim nevzhlížím jako k opoře, kterou jsem v dětství potřebovala, ale jako k nepřátelům, kteří se nejvíce dívají na mé známky, vždyť "jejich holčička je ta nejlepší".

Bolest vítězství

26. prosince 2011 v 14:06 | Ansa [Elissa]

Poslouchání epické hudby mnou jaksi hne. Berte to jako takzvanou "jednorázovku", která nebude mít pokračování, úvod, prostě nic z toho. Je to jen moje obyčejné zamyšlení nad světem, které jako vždy skončí slovy "kdo ví". Ale každý hold nějak začínal.
(A jaká že písnička? Tato. Ano, mě stačí jedna písnička, abych napsala povídku.)



Sebepoškozování - nejlepší východ při selhání

17. prosince 2011 v 21:10 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Před chvílí jsem četla článek na krásná.cz ohledně sebepoškozování. A právě otázka autorky "Máte s tím zkušenosti?" mě odhodlala napsat tento článek. Ne, nepíšu ho proto, abych slyšela lítost. Píšu ho protože vím, že někteří si tím také prochocházejí. A já o tom mám co napsat. Mám s tím své zkušenosti. Jen doufám, že v mém případě to mám za sebou. U mě to nijak daleko díkybohu nezašlo, ale přes to. Kvůli tomu jsem cítila největší potupu za celý svůj život. Věta "Nedělejte to" je příliš přehlížená... ale příliš pravdivá.

Now, or never.

12. prosince 2011 v 18:30 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
[Ano, nezdá se vám to. Tento článek je úzce spojený s tímto článkem...]

Boj se nikdy nevyvedl. Vždy vyhrál nepřítel, ale nebyl ochoten mě dorazit. Vždy nakonec odešel, beze slov, bez vysmátí, bez rady. Jenže je jisté, že sama porazit velkou armádu nedokážu. Toto známe z historie a tímto se máme řídit. Na čas jsem se stáhla a poprosila o pomoc či radu. S mnoha radami mi meč zaměnili na víru a štít za přátelství. Nechápala jsem jejich činy, ale řídila jsem se jimi. Vyhlásila jsem bitvu podruhé. Znova ten stejný šíp, ta stejná dýka, stejný válečný pokřik a stejné bitevní pole. Jediné, co se změnilo jsem já. Připravená na další bitvu a na dalšího nepřítele...

Změna je život

10. prosince 2011 v 21:38 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Ano, změna je život. A já se rozhodla změnit vzhled a smysl obecně tohoto blogu. Kdysi to bylo místo,
kam jsem zapisovala mé poznatky o Shake it up a hvězdách. Později se z něj stal můj deníček, který stejně nikoho nezajímal. Později jsem začala psát už "zajímavější" poznatky a z původně "všeobecnému blogíčku" se stal Autorský blog. Ale já k němu stále vzhlížela jako k mému deníčku, což byla chyba. Řešení? Vytvořila jsem. Právě teď. Rozhodla jsem se vytvořit nový vzhled, upravit přehledněji Menu a Profil. Nakonec jsem se vrhla na nové psaní článků. Ano, toho všeho jste si mohli všimnout. A teď mé poznatky. Před chvílí uběhl rok a je čas na změnu... Blog zůstává. Ale budu zde psát jinak. Vše bude
jinak.

Oi,oi,oi!

9. prosince 2011 v 17:38 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Rozhodla jsem se na vás vylít mojí radostnou náladu - pesimismu jste si užili už dost. Měli byste za to dostat poděkování - a to nemůže být nic jiného než dokonalý článek mého radostného blábolení přeci! Opravdu jsem nevěděla, jak může být porušování pravidel zábava a sranda.

Pokouším na to vše zapomenout...Ale to jednoduše nejde.

3. prosince 2011 v 11:41 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Mohu se teď vypsat. Mohu bojovat. Papír je můj štít a propiska moje zbraň. A teď se pokusím bojovat. Deprese a strach je můj nepřítel... Slyším dupot koní. Nade mnou proletěl šíp. To znamená jen jediné...ÚTOK!!!
Oháním se mečem a bráním se štítem. Nepřítel padá jeden za druhým. Už se blížím k vůdci. Natáhnu před sebe meč a zamumlám si pro sebe modlidbu. Když znova otevřu oči... Ležím na zemi. Poražená. Vítězství bylo tak blízko... Ale přitom tak daleko.