Menu/Paparazzi: 1/Profil

(Je mi jedno, jak moc je tato písnička popová, rocková, rapová. Vkládám jí sem proto,
protože přesně vypovídá o mně a nejmenovanném člověku, o mojí situaci.)

Sebepoškozování - nejlepší východ při selhání

17. prosince 2011 v 21:10 | Ansa [Elissa] |  Můj deník
Před chvílí jsem četla článek na krásná.cz ohledně sebepoškozování. A právě otázka autorky "Máte s tím zkušenosti?" mě odhodlala napsat tento článek. Ne, nepíšu ho proto, abych slyšela lítost. Píšu ho protože vím, že někteří si tím také prochocházejí. A já o tom mám co napsat. Mám s tím své zkušenosti. Jen doufám, že v mém případě to mám za sebou. U mě to nijak daleko díkybohu nezašlo, ale přes to. Kvůli tomu jsem cítila největší potupu za celý svůj život. Věta "Nedělejte to" je příliš přehlížená... ale příliš pravdivá.

Fyzická bolest nahrazuje tu psychickou...

Kdysi jsem jako někteří z vás nechápala, co lidi k tomu může přivést. Do svých jedenácti. Následně se mi začali hádat rodiče, horšila jsem se ve škole, začínala jsem být terčem šikany. Psychicky jsem to přestávala zvládat. Byl červen. Musela jsem dodělat závěrečné testy. Nic mi nešlo do hlavy, hádky a křiky mi nijak nepomáhaly. Jednou, když jsem se svíjela nad knížkami jsem sáhla po špendlíku. Ano, po obyčejném, neškodném špendlíku. Píchla jsem se s ním, ale dostatečnou bolest jsem necítila. Takže jsem se s ním škrábla, nejen to, začala jsem se s ním divoce škrábat. Po pěti mnutách jsem špendlík odstrčila. Cítila jsem bolest. Byla mírná, ale tu psychickou přehlušila. Na kůži byly vidět jen bílé "otisky". Zde jsem vám řekla jeden z důvodů. U mě to byly hádky rodičů, šikana a škola zároveň. Všeobecně za to může stres či psychické problémy. Či rovnou zhroucení.

Ráno jsem se vzbudila a podívala se na svojí ruku. Ne. Stopy nebyly všechno. Bylo tam pár viditelných jizev. Pohled na ně mě uspokojil. Šáhla jsem pod polštář a vše ještě jednou zopakovala - takto jsem se připravila na závěrečný test z matiky. Ve škole jsem ukradla špendlík z nástěnky a začala se s ním škrábat i v době testu. Díky tomu jsem si "většinu správných odpovědí doslova vycucala z prstu". Začalo se mi zdát, že špendlík mi pomáhá. Jeli jsme následně na dovolenou a já jsem si tam našla něco, čím jsem si ubližovala - jehly. Kdykoli jsem zaslechla hádku, šáhla jsem po jehlách a mírně se s nimi škrábla... do nohy. Ano, na noze to bylo méně vidět.Přesně teď to zašlo až moc daleko - do závislosti. Nemohla jsem přestat, s rodiči jsem trávila příliš času, přátele jsem měla několik set kilometrů daleko - většina se odstěhovala či odjela na dovolenou. Jediný můj přítel bylo cokoli ostrého. Jenže...


Toto vše bylo opravdu jen volání o pomoc. Uprostřed prázdnin se vrátila má nejlepší kamarádka. Navštívila mně a já si ihned nandala mikinu. Bylo mi horko, ale jizvy jsem zakrýt musela. Když jsem ale natáhla nohu, sukně se vyhrnula a ona uviděla jedny z mých jizev. Byly jen několik dnů staré. Ty starší již zmizely - na hluboké jizvy jsem odhodlání neměla. Všelijak jsem si je ošetřovala, a právě i to ošetřování mi přinášelo jakousi útěchu. Kamarádka se na ně nechápavě podívala a z instiktu mi odhrnula rukáv. Její vyděšený pohled ale ihned nahradilo vyptávání se. Byly jsme obě dvě tak mladé - ale já jí vše řekla. Společně jsme našly řešení - mojí krabičku "první pomoci" obsahující pár nožů a jednu žiletku, kterou jsem ještě nepoužila - si odnesla domů a denně mi volala. Navštěvovala mně. Pomáhala mi odreagovat se. Pokud není důvod zviditelní se, je důvod právě volání o pomoc, což byl můj případ. A moje volání bylo vyslyšeno. Moje kamarádka mi pomohla. Společně jsme našly východisko. Pokud zjistíte, že se vás přítel řeže, nereagujte na to slovy "Ty jsi magor!". Reagujte na to klidně, vyptávejte se. Pomáhá to. OTESTOVÁNO.


(Ano, kdyby kamarádka nezareagovala, dopadlo by to takhle...Přinejhorším.)

Mohlo by se zdát, že všemu je konec. Ano, i já si to myslela. Bohužel ne. Začala škola a s ní vše ostatní. Znova začala šikana (v nové podobě), hádky mých rodičů a známky byly ještě horší. Tři měsíce jsem tomu bezpečně odolávala - dokonce jsem si myslela, že je opravdu konec. Ale prd byl. Nic se nemá podceňovat. Před týdnem jsem se znova začala škrábat špendlíkem, ale mírněji. K ničemu by to nevedlo pokud by... Mary (kamarádka, co mi pomohla) nemusela odjet. V tu chvíli jsem ucítila takový smutek, že jsem šáhla po žíletce a poprvé se s ní řízla. Ihned potom jsem ale žiletku upustila s myšlenkou "cože jsem?!". Svěřila jsem se svému příteli (příteli jako...kamarádovi), a ten zareagoval slovy "Jsi magor!". Ale nejen to. Šel to rozkřičet. Sice jen do neškodného chatu, ale pro mě to znamenalo tolik. Byla to hrůza. Zažila jsem největší potupu svého života. A to mě donutilo s tím seknout. Po chvilce jsem se svěřila opět Mary po mobilu a ta znova našla východisko. Naštěstí. Nic se nemá podceňovat. Pokud s tím přestanete, dobrá zpráva, ale musíte vyřešit i problémy, co vás poprvé donutily se říznout. Jinak vše začne od znova... A podruhé je těžší s tím skoncovat. Ale nejlepší je, pokud s tím vůbec nezačnete. Je to jako droga. Je to droga. I já vám zopakuju větu "Nedělejte to. Časem se vám to vymstí." Doufám, že má minulost vám aspoň trochu pomohla...

A pro ty, co s tím pokračují, ignorují zázračnou větu "Nedělejte to.", nebo s tím chtějí začít: Sice to začne takhle, může to ale pokračovat sem, potom to dojít až sem, nebo nedejbože skončit takhle. Opravdu chcete tak skončit? Já měla štěstí. Skončila jsem na začátcích pokračování...

Já měla opravdu štěstí. Po mé hlouposti mi zbyla jen jedna jizva a to ta ze žiletky. Pokud by mé volání o pomoc nebylo vyslyšeno, skončilo by to o mnoho, o mnoho hůř. A já budu vděčná nejen kamarádce, co mě nezradila, ale i ostatním lidem, co mě podpořili. Hledejte pomoc. Sami si neporadíte.
A ano, u mě to rodiče vědí. A proto jsem více kontrolována...


(Pain...without love.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petra | Web | 18. prosince 2011 v 12:50 | Reagovat

zajmavý článek :-)

2 StePPikYinky | 18. prosince 2011 v 12:59 | Reagovat

ÁÁÁ tak krev bojím se vapdá to hrozivě

3 DANNY :] ♥ | Web | 18. prosince 2011 v 13:02 | Reagovat

Ty ses pokoušela? :-O Nevím proč, ale já jsem na sebe taková až moc opatrná, jsem na tohle srab - nedokázala bych se říznout žiletkou, ani nožem. Zkoušela jsem na ruku (nahoru, né na žíly) nůžkama a kružítkem, vyrejvala jsem si ale začáteční písmenko jednoho kluka.. Nic mi to neudělalo, jenom jsme měla asi týden nebo dva strup a bílou jizvičku, ale ta už zmizela.

4 moda-styl-ann | 18. prosince 2011 v 13:13 | Reagovat

Naštěstí s tím nemám zkušenosti a ani mít nechci.:OO

5 kytinka | Web | 18. prosince 2011 v 16:56 | Reagovat

jemi te prv 9 a bojíím se toho co nasleduje po 9

6 Dý_^^ | Web | 18. prosince 2011 v 18:38 | Reagovat

O tomto sem nevěděla..O to víc mě to udivuje. Příjdu si teď hloupě nebo snad zbytečně nevím? Pořád jsem ti "mlela" takové ty ohrané řeči, protože sem nevěděla kam až to zašlo. Měla sem kámošku co se řezala pravidelně..A kde skončila na psychiatrii..Pokusila se o sebevraždu jo tak to hold dopadne. S tím, že je to jako droga máš pravdu asi to působí jako odreagování na bolest psychickou. Já i když mám teď taky nějaké problémy tak bych tohle nezvládla..Bolest nemám ráda a neudělala bych to protože mám Andyho ten mi pomáhá když se cítím na dně..Možná by to chtělo taky si něco takového najít kvůli čemu "žít"..

"Věř, běž a dokážeš"..Už si věřila tak sakra nepadej znova dolů!

7 .Bo$cO. | Web | 18. prosince 2011 v 18:49 | Reagovat

Drahoušku.. ¨Úplně to chápu.. :/ Je to sice pro ostatní nepochopitelný, ale mě je jasný, co k tomu lidi přivádí.. asi proto, že donedávna moje ruce dopadaly pomocí nože katastrofálně.. :(

8 girlytagebuch | Web | 19. prosince 2011 v 21:22 | Reagovat

Moc dobře tohle znám. Mám taky takovou minulost. Takže vím jaký to je. Není to nic příjemnýho, i já jsem se na tom stala jaksi ''závislá''. A přestala jsem jenom kvůli mé nejlepší kámošce. Ta mi z toho taky pomohla a jsem jí do teď vděčná.
Už to budou skoro 2 měsíce, co se jedna moje  kamarádka (jiná než ta co mi z toho pomohla ;).) začala řezat. Ale o týden pozděj to skončilo. Bohužel umřela a já myslela, že se zblázním. Hned jsem řekla, že udělám to stejný. Neměla jsem na to síly a nakonec jsem to neudělala. A ty už to prosím taky nedělej. ;) .. Vím, že to není nic dobrýho. :/ ..
A promiň za takovej dlouhej sloh. :D ;/ ..

9 Ajvuš <3 ♥ | Web | 20. prosince 2011 v 18:13 | Reagovat

Tak o tomhle něco vím ... Párkrát jsem se pokusila si vzít život... Teď jsem zůstala jen u kružítek, ne u nožíků...

10 sarinka1703 | Web | 20. prosince 2011 v 19:06 | Reagovat

Nechápu, jak si někdo může chtít dobrovolně vzít život, ale v každém případě by měl mít někoho, kdo by ho zastavil a takový člověk se v dnešní době hodně těžko hledá...já měla štěstí a našla ho..ale kolika lidem tohle chybělo? :(

11 Anet | Web | 24. prosince 2011 v 13:21 | Reagovat

Ahoj, u mě na blogu je vyhodnocení kontroly SBéček, tak se koukni!

12 Forsaken | 29. prosince 2011 v 17:59 | Reagovat

Good Job ;)

13 T. | Web | 30. prosince 2011 v 21:12 | Reagovat

Máš štěstí, že jsi měla takovou kamarádku, která tě podpořila, podle toho se vlastně poznají praví přátelé. Přeju ti, abys vydržela dlouho bez ubližování si

14 jjjjjjj | 22. května 2013 v 20:34 | Reagovat

poprvadě já se taky řežu, ale ne na nohu tam to pdole mě bolí málo
řežu se jedině na zápěstí tam vytéká i více krve, připadá mi totiž že když vidím tu krev jak teče tak i sní ty problémy

15 Chrissie | E-mail | 28. června 2013 v 17:26 | Reagovat

Ahoj...Úplně to samé co u mě,taky to začalo jen ,,neškodným'' špendlíkem...Tatínek mi umřel když sem byla malá,ve škole šikana,pomluvy,hádky s mámou i se sestrou,nemám přátele...Snažím se vše brát pozitivně,ale nejde to...Nejde to když se podívám na tenhle zku*venej svět... Občas mám chut vše skoncovat,ale smrt není konec...Je to teprve začátek,bojím se že bych tu zůstala navždy bloudit jako duch...No každopádně sem ráda že nejsem jediná kdo to takhle má... Chci poprosit,jestli to máte někdo taky tak,jestli by ste si se mnou nechtěli psát...Můj email je:ChrissieNowak@seznam.cz Díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama